hej rup! - Úvodná stránka

stránky

pre tých,

čo sa neboja

rozmýšľať inak

07. 07. 2020 • úvodná stránka • rubriky • linky •

 

Úvodná stránka
O čom to tu je?
Deforma školstva
Vojna v Iraku
Dôchodková deforma
Rok 1968
November `89/ Slobodné voľby
Slovenská ľavica
Zelení
Socializmus
Alter/globalizácia
Latinská Amerika
Osobnosti
Ostatné
NATO
Weblinky
Rozšírené vyhľadávanie
Osobná úprava

Vyhľadávanie



Z archívu



Úvahy o terore

Michal Polák

Vo chvíľach najčiernejšieho pesimizmu ma ovládne istota, že súčasná anglo-európska civilizácia si privodí vlastnú záhubu. Že päť miliárd ľudí, ktorých každodenný život sa rovná väčšiemu či menšiemu utrpeniu, to tej šiestej – našej – miliarde raz spočíta. Do tých piatich miliárd patria národy čiernej Afriky, ktorých kultúru, civilizáciu i spôsob života na prach rozmetalo päťsto rokov koloniálneho panstva, v rôznych podobách pretrvávajúceho dodnes. Patrí do nich ľud moslimských štátov, prebíjajúci sa životom v diktatúrach, ktoré sú zabetónované západnými peniazmi i vojenskou silou. Patria k nim všetci ostatní tí najchudobnejší, v Indii, v Latinskej Amerike, všade tam vo väčšinovom, tzv. "treťom" svete, ktorých drvia domáce "elity", len aby si mohol západný svet voľkať v konzumnom luxuse, ktorý by sa bez ich lacných surovín nezaobišiel. Nadobúdam vtedy presvedčenie, že všetci títo "hladom mučení" (často doslova) raz povstanú, dajú sa do pohybu, zaplavia metropolitné centrá a zničia ich. A že nič iné si ani nezasluhujeme. Len mi nebolo jasné, ako to dokážu, keď nemajú ani len dosť prostriedkov na slušný život, nieto ešte na takúto krížovú výpravu. Po utorkových udalostiach mi to však už jasné je.

(13. 09. 2001)



Linka na dnes



ZNet

Americké „spoločenstvo ľudí usilujúcich sa o spoločenskú zmenu". Sesterská stránka ZMagazine - obe spoluzakladal ekonomický teoretik a politický aktivista Michael Albert. Obrovské zhromaždisko najrôznejšieho alternatívneho materiálu - zvlášť silnými stránkami sú zahraničná politika USA a alternatívna ekonomická vízia. ZNet spolupracuje s veľkým množstvom významných osobností svetovej „alternatívnej scény", od Rusa Borisa Kagarlického cez Američana Noama Chomského až po Indku Arundhati Royovú. Ak by ste zo všetkých zahraničných stránok mali kliknúť len na jednu-jedinú linku, mal by to byť ZNet.



Obrodný proces po 35 letech


Petr Uhl

vydané 21. 08. 2003 • prečítané 11909x
formát na tlač



Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil.


Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil.

Socialismus s lidskou tváři nebyl žádný podvod komunistů na lidech, jak se dnes mnozí pokoušejí tvrdit. Občané dobře vycítili, že reformním komunistům jde vážně o svobodu, lidská práva a snad, někdy a některým, i o demokracii, a proto je kriticky podporovali. Milióny lidí byly vtaženy do svobodné, často vášnivé diskuse. Tváří v tvář nebezpečí sovětské invaze i po ní, než se reformisté zdiskreditovali svými ústupky, mělo Dubčekovo vedení takovou podporu, jakou žádná vláda v dějinách země nikdy předtím ani potom neměla. Ani v letech 1918, 1945 nebo 1989 nestáli občané tak nadšeně a iniciativně a hlavně v takovém počtu za myšlenkami a cíli, které vyjadřovala jejich vláda, tehdy tedy progresívní křídlo vedení KSČ. Étos socialismu s lidskou tváří přetrval v čs. společnosti do roku 1976, kdy povstala Charta 77 jako platforma ochrany lidských práv. Jistě, většina ze statisíců vyloučených a vyškrtnutých z KSČ nezávislé hnutí a ani později opoziční Obrodu nepodpořila, dali přednost ústraní, ale mezi prvními 240 signatáři Charty a desítkou jejích zakladatelů byli z poloviny právě vyloučení. A všichni v Chartě i později věděli, že obrodný proces a liberalizace, jež mu přinejmenším od roku 1963 předcházela, jsou významným zdrojem nezávislého hnutí za lidská práva Charty 77 a později i za demokracii.

Listopadová revoluce a její sametový průběh jsou jarem 1968 ovlivněny více, než se připomíná. Ti, kteří dnes kritizují přílišný samet, možná litují, že jsme se neuchýlili k rumunským nebo albánským způsobům. Proč se o ně nepokusili tenkrát, koncem roku 1989? Jinak se ovšem antikomunismus živí z představy stejných čtyřiceti zločinných let. Nemá zájem o fakta, která by mohla vyvolat otázku, co ještě dnes zůstává na socialismu s lidskou tváří přitažlivého a nakolik je socialistické myšlení, vedle liberálního a křesťanskodemokratického, základem dnešní sjednocující se Evropy. Někteří exkomunisté byli v Chartě 77 i protivní. Umíněně každoročně vylepšovali dokument Charty 77 k výročí invaze. To si ostatně koncem 80. let připomínali občané i na demonstracích, rozháněných Bezpečností. Reformní komunisté se k roku 1968 stále vraceli, svým ideálům věřili a marně doufali, že se KSČ ještě podaří reformovat sebe i společnost. V Maďarsku se to stalo, i polská strana se pak reformovala. U nás ale vyházeli z KSČ všechny, kdo mravně, občansky a odborně za něco stáli. To se projevilo po roce 1989. V Polsku, Maďarsku, ale i ve východní části Německa bylo na co navazovat, odborně i politicky.

U nás ti, kteří byli dvacet let na kolenou, už příliš nepovstali, a těch ostatních, kteří bojovali, bylo málo, často už v kmetském věku. Přišli noví lidé, ani ne vždy mladí - do vedení politických stran, do sdělovacích prostředků, do tunelovaných podniků. I na Slovensku, kde normalizace tolik neřádila, je personální situace lepší. V ČR kam pohlédneš, osobní zájmy lidí v "pozicích" a jejich jánabráchismus uvidíš. A KSČM? Je to podobné, vůle k obratu k zájmům společnosti v ní příliš není, to spíše snaha připojit se ke vzájemně prospěšné spolupráci s již dříve připuštěnými. Kdyby to myslela KSČM se socialismem vážně, nevzpomínala by nostalgicky tolik nedemokratického předlistopadového režimu, ale snažila by se ukázat, co je ještě dnes aktuálního na socialismu s lidskou tváří.



Petr Uhl je bývalý ľavicový disident, dnes pôsobí ako komentátor a obranca ľudských práv. V roku 1968 spoluzakladal Hnutie revolučnej mládeže, za čo bol počas normalizácie odsúdený na štyri roky väzenia. Neskôr pôsobil v Charte `77, vo Výbore na obranu nespravodlivo stíhaných a odslúžil si ďalší väzenský trest. V nedávnej minulosti zastával v ČR funkciu ombudsmana.







Vaše komentáre:

K tomuto článku sa doteraz ešte nikto nevyjadril.


Pridať nový komentár

Meno (alebo prezývka):  
E-mail:  
Titulok (nadpis komentára):  

A ešte kontrolná otázka: Koľko písmen je v slove "hejrup"?

V rámci komentárov nemožno použiť značky jazyka HTML (tagy).

Ak chcete vložiť tučný text, linku, či mailovú adresu, použite prosím nasledovné značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domena.sk[/odkaz], [email]meno@domena.sk[/email]

Poslať linku priateľoviFormát na tlač

           



Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.