 |
stránky pre tých, čo sa neboja rozmýšľať inak |
| |
14. 04. 2021 • úvodná stránka • rubriky • linky • | |||
Z archívuPostavenie ženy v 19. storočíZuzana PinčíkováAž do začiatku 20. storočia bola žena nesvojprávna a nesamostatná bytosť. Do sobáša za ňu zodpovedal otec, potom manžel. Prináležalo jej nerovnocenné postavenie po boku muža. Bola vnímaná ako jeho dcéra, manželka, matka. Nemohla aktívne zasahovať do spoločenského a politického života. Upieralo sa jej právo na vyššie vzdelanie a vykonávanie mnohých profesií. Predstavy o jedinom prirodzenom povolaní žien – materstve sa snažili limitovať jej pole pôsobenia na rodinu.(28. 11. 2004)Linka na dnesRifondazione comunistaJe až bolestne neuveriteľné, že talianska Strana komunistickej obnovy a naša KSS patria do tej istej politickej „rodiny" - ale koniec koncov, aj ku kresťanstvu sa hlásia na jednej strane bosonohí latinskoamerickí kňazi žijúci v chudobe a s chudobou a na druhej strane zase fašistickí pohrobkovia Hlinkovej gardy... Partito rifondazione comunista skutočne nie je komunistickou stranou na ten štýl, na aký sme u nás zvyknutí. Je jednou z najdôležitejších predstaviteliek „tretej ľavice" (t. j. ani sociálnodemokratickej, ani starokomunistickej) - a možno-možno dokonca jednou z lastovičiek ľudskejšej budúcnosti... Uvidíme. |
Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil.Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil. Socialismus s lidskou tváři nebyl žádný podvod komunistů na lidech, jak se dnes mnozí pokoušejí tvrdit. Občané dobře vycítili, že reformním komunistům jde vážně o svobodu, lidská práva a snad, někdy a některým, i o demokracii, a proto je kriticky podporovali. Milióny lidí byly vtaženy do svobodné, často vášnivé diskuse. Tváří v tvář nebezpečí sovětské invaze i po ní, než se reformisté zdiskreditovali svými ústupky, mělo Dubčekovo vedení takovou podporu, jakou žádná vláda v dějinách země nikdy předtím ani potom neměla. Ani v letech 1918, 1945 nebo 1989 nestáli občané tak nadšeně a iniciativně a hlavně v takovém počtu za myšlenkami a cíli, které vyjadřovala jejich vláda, tehdy tedy progresívní křídlo vedení KSČ. Étos socialismu s lidskou tváří přetrval v čs. společnosti do roku 1976, kdy povstala Charta 77 jako platforma ochrany lidských práv. Jistě, většina ze statisíců vyloučených a vyškrtnutých z KSČ nezávislé hnutí a ani později opoziční Obrodu nepodpořila, dali přednost ústraní, ale mezi prvními 240 signatáři Charty a desítkou jejích zakladatelů byli z poloviny právě vyloučení. A všichni v Chartě i později věděli, že obrodný proces a liberalizace, jež mu přinejmenším od roku 1963 předcházela, jsou významným zdrojem nezávislého hnutí za lidská práva Charty 77 a později i za demokracii. Listopadová revoluce a její sametový průběh jsou jarem 1968 ovlivněny více, než se připomíná. Ti, kteří dnes kritizují přílišný samet, možná litují, že jsme se neuchýlili k rumunským nebo albánským způsobům. Proč se o ně nepokusili tenkrát, koncem roku 1989? Jinak se ovšem antikomunismus živí z představy stejných čtyřiceti zločinných let. Nemá zájem o fakta, která by mohla vyvolat otázku, co ještě dnes zůstává na socialismu s lidskou tváří přitažlivého a nakolik je socialistické myšlení, vedle liberálního a křesťanskodemokratického, základem dnešní sjednocující se Evropy. Někteří exkomunisté byli v Chartě 77 i protivní. Umíněně každoročně vylepšovali dokument Charty 77 k výročí invaze. To si ostatně koncem 80. let připomínali občané i na demonstracích, rozháněných Bezpečností. Reformní komunisté se k roku 1968 stále vraceli, svým ideálům věřili a marně doufali, že se KSČ ještě podaří reformovat sebe i společnost. V Maďarsku se to stalo, i polská strana se pak reformovala. U nás ale vyházeli z KSČ všechny, kdo mravně, občansky a odborně za něco stáli. To se projevilo po roce 1989. V Polsku, Maďarsku, ale i ve východní části Německa bylo na co navazovat, odborně i politicky. U nás ti, kteří byli dvacet let na kolenou, už příliš nepovstali, a těch ostatních, kteří bojovali, bylo málo, často už v kmetském věku. Přišli noví lidé, ani ne vždy mladí - do vedení politických stran, do sdělovacích prostředků, do tunelovaných podniků. I na Slovensku, kde normalizace tolik neřádila, je personální situace lepší. V ČR kam pohlédneš, osobní zájmy lidí v "pozicích" a jejich jánabráchismus uvidíš. A KSČM? Je to podobné, vůle k obratu k zájmům společnosti v ní příliš není, to spíše snaha připojit se ke vzájemně prospěšné spolupráci s již dříve připuštěnými. Kdyby to myslela KSČM se socialismem vážně, nevzpomínala by nostalgicky tolik nedemokratického předlistopadového režimu, ale snažila by se ukázat, co je ještě dnes aktuálního na socialismu s lidskou tváří.
Petr Uhl je bývalý ľavicový disident, dnes pôsobí ako komentátor a obranca ľudských práv. V roku 1968 spoluzakladal Hnutie revolučnej mládeže, za čo bol počas normalizácie odsúdený na štyri roky väzenia. Neskôr pôsobil v Charte `77, vo Výbore na obranu nespravodlivo stíhaných a odslúžil si ďalší väzenský trest. V nedávnej minulosti zastával v ČR funkciu ombudsmana.Vaše komentáre:
  |
Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.