Chirac démission

Autor: Karel Košťál (mailto:@), Téma: Ostatné, Zdroj: Strana demokratického socialismu, 3. apríla 2006
Vydané dňa 03. 04. 2006 (9596 × prečítané)




Je neděle odpoledne, nemluví se o ničem, než o CPE. Na tržištích a v kavárnách, kde se tradičně v neděli před obědem mluví o fotbalu a o ženách, se mluví o CPE, o pátečním projevu Chiraka a o další demonstraci chystané na úterý. Levicové strany a organizace rozdávají na tržištích letáky, zvou na úterní demonstraci.

Mezi rajčaty a banány se diskutuje. Počet těch, kdo si „troufnou“ odsoudit studenty, blokující fakulty, lycea a dálnice, se pohybuje kolem několika procent. Dost to připomíná loňské referendum o euroústavě, nebo spíše proti ní. V televizi se samozřejmě mluví o CPE. V poledne jsem vyslechl toto: „Dnešní sociální, politická, ústavní, vládní a morální krize by vypukla i bez CPE, tak jako by první světová války stejně vypukla i bez sarajevského atentátu.“

Hollandovo vedení Socialistické strany se rozhodlo „prudce otočit kormidlo doleva“. Stranické vedení, které vždy jen „doprovázelo“ protestní hnutí, a to zdaleka ne všechna, vyzývá „všechny občany do stávek a demonstrací na příští úterý“. Je to obrat, který nemá precedent od roku 1981. Hollandovo vedení si s hrůzou uvědomuje, že není schopno vládnout v této těžké sociální a politické krizi, kdy je otevřeně zpochybněna nejen liberální politika Chirakovy vláda - pouze 12 procent občanů souhlasí s CPE -, ale samotná její existence.

Hollandovo loňské fanatické „ano“ euroústavě vrhlo Socialistickou stranu na pravé křídlo politického spektra a málem vyprovokovalo rozkol. 29. května loňského roku, kdy 5,5 milionů občanů řeklo „ne“ liberální ústavě a liberální Evropě, 60 000 socialistů u toho nebylo. Dnes se socialisté, kteří tehdy řekli „ano“, znovu začínají zdravit s těmi, kdo řekli „ne“, a chodí společně demonstrovat. Škoda jen ztraceného času a energie.

Koho chce bůh zahubit, toho nejdřív zbaví rozumu. To si zřejmě myslí celá společnost o prezidentovi, který v pátek večer „schválil“ již beztak existující a násilím prosazený zákon pomocí článku 49-3 Ústavy. Poté, co Chirac oznámil, že zákon „bude aplikován“, srdečně vyzval odboráře, aby pomohli zákon… „vylepšit“. Během Chirakova projevu ale vypukly víceméně spontánní demonstrace ve dvaceti městech, a v Paříži tisíc demonstrantů o půlnoci lomcovalo mřížemi před Národním shromážděním za křiku „Chirac démission“, než je rozehnala policie.

Vedení deseti levicových stran a organizací, která se sešla v sídle komunistů, vyhlásila na příští úterý „všeobecnou mobilizaci“. Dvanáct odborových a mládežnických organizací oznamuje, že „neustoupí ani o krok“. Levicoví socialisté z hnutí Pour la République sociale rozdávají letáky s prohlášením v duchu Deklarace lidských práv z roku 1793: „Občanská vzpoura je součástí demokracie. Právo na odpor proti tyranské vládě je zaručeno. Vláda lidu má právo vyslovit se i na ulici.“

Jinak se ve Francii neděje nic zvláštního, co by stálo za komentář v českém tisku.