hej rup! - Úvodná stránka

stránky

pre tých,

čo sa neboja

rozmýšľať inak

22. 07. 2019 • úvodná stránka • rubriky • linky •

 

Úvodná stránka
O čom to tu je?
Deforma školstva
Vojna v Iraku
Dôchodková deforma
Rok 1968
November `89/ Slobodné voľby
Slovenská ľavica
Zelení
Socializmus
Alter/globalizácia
Latinská Amerika
Osobnosti
Ostatné
NATO
Weblinky
Rozšírené vyhľadávanie
Osobná úprava

Vyhľadávanie



Z archívu



Emancipační strategie – hlas minulosti?

František Šamalík

J. Palas v deníku Právo z 8.1. 2005 vybízí ČSSD, aby se učila u britských labouristů „lidské řeči“ v komunikaci s občany – voliči. Zdůvodňuje to tím, že hlavním tématem příštích voleb a strategickou vizí SD bude „pozitivní evropanství a modernizace naší společnosti“. Jaká poučení můžeme čerpat z Blairova „nového labourismu“, který zvětšil tradiční odlišnost labouristů od „klasického“ sociáldemokratismu evropského a vydal se „třetí cestou“ po převzetí thacherovského restauračního dědictví, včetně důsledků drtivého vítězství Thatcherové nad odbory? A který, jako Británie vůbec, má sníženou socializační energii, takže v EU nejednou zaznělo znepokojení z možné dvouproudové, rozbíhavé sociální politiky?

(23. 02. 2005)



Linka na dnes



Britské listy

Pravepodobne najlepší český internetový denník, s výrečným podtitulom „o všem, o čem se v České republice příliš nemluví". Pôvodný autor projektu Jan Čulík žije dlhé roky v Británii (odtiaľ názov) a denník dôsledne uplatňuje isté „britské" hodnoty, najmä čo sa týka tolerancie, plurality názorov a podpory tým, ktorí sú na tom horšie ako ostatní. Vrelo odporúčané.


Informačný e-mail

Článok: Anarchismus je potlačená pravda západní civilizace

E-mail príjemcu: 
E-mail odosielateľa: 

Správa

Prostredníctvom tohto e-mailu môžete upozorniť kamaráta, či kolegu, že tento článok by ho mohol zaujímať. Musíte vyplniť adresu príjemcu aj odosielateľa. E-mailové adresy nesledujeme, ani nezaznamenávame.



Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.